Pomsta aneb jednorazovka pro Beepinku (cast 1)

11. července 2013 v 10:33 | Penny Yuzuki Mizu Daiyamondo

Konecne jsme s k tomu dobelhala xD

Beepinko asi uz tusis proc jsem ti do komentu napsala ze nechci byt pozadu :DD Docela dost jsem premyslela jak by se to melo vyvinout dal. Je to bohuzel jenom prvni cast protoze druhou mam ve flashdisku, kterou si pujcila moje kamoska =.= Gomene ze to tak trvalo T^T A jeste neco, nejdrive jsem te chtela jdat jako hlavni postavu ale to bys mi asi nepodekovala =.="
Ehm predem se omlouvam za chyby a za svou blbost vuci dejin Anglie xD (Neucili jsme se to jeste ja za to nemuzu :DD)
P.S. To mi pripomina ze budu muset napsat povidku pro Lairai ^^




Byl konec 19. stoleti, a v Londyne byli vsichni staromodne obleceni. Ve meste se prave odehravali slavnosti na pocest kralovny Karoliny II. Mela jsem v planu zustat doma s velkym brachou, kdyz v tom mi matka rekla ze se mam vydat na ty slavnosti. ,,Ale matko, vzdyt si na ne chtela ty. Strasne ses tesila na kralovnu!" Matka se trosku zarazila cehoz jsme si vsimla, pak se ke me otocila zady a zacala vytahovat klobouky. Moje matka strasne milovala klobouky a pokazde kdyz mela cas tak se jim venovala. Nikdy jsem ji s timhletim nepochopila. Vzala jsme si klobouk- samozrejme od matky usity a satek s chlebem. ,,Tak ti tam neco koupim mami kdyz mas ty narozeniny." Matka se na me podivala usmala a dala mi pusu…

Vydala jsme se na cestu. I kdyz jsme bydleli ve velkym meste, slavnosti byli docela daleko a tak jsem tam musela dojet na "kole". Bylo docela brzo, protoze do zahajeni oslav zbyvaly ctyri hodiny, a tak jsem zastavila pred pekarnou ve kterym pracoval muj stryc. ,,Ahoj strejdo, jak se mas?" Stryc se otocil, podival se na me a pousmal. ,,To jsi ty? Tak dlouho uz jsme te nevidel. Od doby kdy zemrel tvuj otec! Ach promin nechtel jsem ti to pripominat." Vzpomela jsme si na otce, byl to uzasny otec. Miloval celou nasi rodinu a dokonce pro nas polozil zivot. ,,Ehm to neni tvoje chyba, musim se s tim proste vyrovnat." ,,No jo, a jak se ma matka?", utrel si ruce a sedl si ,,Ma se docela dobre, to vis prace a potom se musi jeste starat o babicku ktera je nemocna." Podivala jsem se na stolek, byla tam fotka me matky a stryce kdyz byli jeste mladi. Usmala jsem se, matka vypadala jako andel. Strasne nas milovala, kdyz jsem byla mladsi tak nam kazdou noc vypravela pohadky. Na konci pohadky se na me podivala a rekla clovek to obcas musi udelat, protoze nema na vyber. Rikala mi to pokazde, opravdu pokazde a ja ji nikdy nepochopila. Utapela jsem se ve svych vzpominkach kdyz v tom nekdo vesel do obchodu. ,,Mlady chlapce copak hledas?" Zacal stryc. Zahadny kluk se na me podival a otocil se ke me zady, pripadal mi strasne povedomej, pripadal mi jako bych ho znala ze sve minulosti ale nemohla jsem si vzpomenout. ,,Vezmu si jeden bochnik chleba prosim." Mel strasne krasny hlas a pritom tak tajemny. Ten kluk se na me podival a usmal, citila jsem jak mi rudnou tvare, a tak jsem si vzala kousek chleba a strcila ho do pusy. ,,Jmenuji se Jeremy jak se jmenujes ty?" On se zeptal me?! ,,A, ehm jmenuji se Caroline", pomyslela jsem se jestli bych se ho na neco mela zeptat ,,ehm kolik ti je let? M-me je 17." Jeremy zaplatil vzal si bochnik chleba a prisel ke me. ,,Je mi uz 94 let 19 let (poznamka: znamena to ze je 94 let porad stary 19 let :DD), brzy se uvidime Caroline." ,,Pane Edmonde, slecno Caroline", uklonil se zdvorile ,,navidenou!" A odesel. Stryc se porad dival ke dverim a pak se podival na me a usmal se: ,,To byl, ale zdvorili chlapec co Caroline?" ,,A-ano! Strejdo ja uz asi pujdu, musim matce neco koupit." Stryc si povzdychl ,,Jestli toho nenechas budes mit zivot plny pomsty." Vubec jsme ho nechapala co to rika. Jaka pomsta? ,,Vubec te nechapu strycku, ja uz budu muset jit tak ahoj!" Vzala jsem si chleba a sla jsem. Stryc se na me porad dival a vzdychal…

Slavnost mela co nevidet zacit a ja jsme byla jeste docela daleko. Hmm kdo mohl byt Jeremy? A co tim vlastne myslel ze je uz 94 let, 19 let stary?! Byla jsme tolik zamyslena, ze jsme si nevsimla pana, ktery jel naproti a tak jsem do neho narazila. ,,Co to delas holko hloupa?! No podivej co si udelala s mym vozem!" ,,A ehm prominte strasne se omlouvam", pomohla jsem mu a pak se mu jeste jednou omluvila ,,strasne se omlouvam pane." Ach jo, musim davit vetsi pozor. Doufam ze me nepoznal, protoze by to prineslo velke trable me i cele me rodine. Proc musim byt vzdycky takova blba? Musela jsme si pospisit, vzpomela jsem si na jednu zkratku vedouci na oslavy. Matka mi zakazala tou cestou chodit, ale ja na to uplne zapomela a tak jsme se tam tudy vydala. Cesta byla lidu prazdna jako bych se ocitla ve meste duchu. Nahle se mi zacala tocit hlava a ja videla vsechno tak nejak divne. Spadla jsem…

Strasne me boli hlava, kolik je vubec hodin? Lezela jsem na samem miste kde jsme spadla. Byla uz tma a slavnosti byli uz v polovine. Musim se rychle dostat na slavnosti. M-musim tam neco koupit matce k narozeninam. Bolelo me cele telo, zdalo se mi ze uz to nevydrzim a pritom jsem to porad zkousela, porad jsem se dobelhavala. Pak to prestalo, uplne to prestalo a ja se najednou mohla normalne postavit a chodit. Kdyby me nekdo predchvilkou videl neuveril by ze chodim. Chtela jsme se vydat na slavnosti. Nahle mi neco projelo hlavou, neco jako blesk. Ucitila jsem mrazeni v zadech. Moje intuice mi rikala ze se mam vratit domu, asi si myslite ze jsem na hlavu, ale ja se otocila, vzala svoje kolo ktere lezelo pobliz me a nasedla jsme na nej. Byl to strasne divny pocit, nikdy jsem takovy pocit nemela. A tak jsem putovala pulnocni krajinou. Byl uplnek, byla jsme vdecna za to svetlo, matka me ale pokazde varovala pred uplnkem. Matce se porad neco nelibi. Zdalky jsem uvidela svetla a hned jsem poznala nas dum. Rychle jsme jen tak odhodila kolo a vlitla jsem do domu. ,,Mami? Robine?"Zvolala jsem. Nic jsme vsak neslysela, hned se mi neco nezdalo a tak jsem porad volala. ,,Mami! Robine!" Pak jsem uslysela Robina. Vychazel z matciny loznice. ,,Robine co se deje? Kde je matka?" Objala jsem ho ,,Pokousal ji vlk.." Nechapala jsem ho. ,,Co to rikas jaky vlk?" Robin se zvedl a pak mi rekl: ,,P-pokousal ji vlk-kodlak!" Zkamenela jsem, to neni mozny vzdyt je muj otec vsechny zabil?! To nemuze byt pravda. ,,Robine", zacala jsem pomalu ,,jak se to stalo?" ,,Byl jsem u sebe v pokoji, matka na me volala ze uz je vecere, a tak jsem sesel line ze schodu. Kdyz jsem vesel do kuchyne matka tam lezela mrtva."

,,Coze? Proc si mi nerekl ze je matka v kuchyni?!" Seskocila jsem a uvidela matku lezici na zemi. ,,Mami! Probud se, ne tohle se nesmi stat! Mami neopoustej me, nechci zit bez rodicu." Robin vesel do kuchyne a rekl: ,,Uz nezije, vidis jeji plet? Je seda, tu kul jsme ji tam vrazil ja." Otocila jsem se a podivala na Robina. ,,C-coze? T-tys zabil svoji vlastni matku? Ty zmetku jeden!" ,,Vubec nevis co se tady deje? Cela nase rodina je plna upiru, nase matka byla upir, nas otec byl upir a i ja jsme upir! To sis nevsimla ze poslednich 8 let matka vubec nestarla a ja jsem nestarl poslednich 5 let? Vlkodlaci ji zabili, protoze se chteli pomstit. Chapes to?! Matka vedela, ze dneska zemre proto te poslala na ty slavnosti. Ona musela zemrit!" Nic jsme nechapala, myslela jsem si ze mi matka vsechno rika ale nejvetsi tajemstvi cele nasi rodiny mi nikdy nerekla. ,,Ale proc jste mi nerekli ze jste upiri? A proc si ji probodl kulem?" Delal ze me neslysel. ,,Tak sakra rekni mi to!" ,,Nesmeli jsme ti to rict, jinak by te vlkodlaci zabili. A matku jsem probodl protoze jsem nechtel aby se trapila. Rika se ze vlkodlaci kousnuti muze upira zabit. Nejdrive upira "napadne" vzteklina, ktera mu prozere mozek a pak strasne trpi a trpi nez zemre. Matka zacala mit vzteklinu, proto jsme ji chtel usetrit bolesti."...
Pokracovani priste...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 beepinka beepinka | Web | 11. července 2013 v 11:18 | Reagovat

Jé to je milé překvapení..děkuju !^^
teď k příběhu...
No...docela drama..tyjo o.o Ten závěr mě překvapil =3 Je to smutné,že jí umřela máma :o/ A zajímalo by mě,co to bylo za stav v tom lese..jak se jí zatočila hlava a ona spadla....že to přišlo tak náhle o.o ....no...podle mě se tam děje něco moc divného...o.o těším se na pokračování.*-*
Ještě jednou děkuju ^^:)

2 Kira*Yume Kira*Yume | E-mail | Web | 11. července 2013 v 20:35 | Reagovat

Celkem smutný jak jí tragicky zemřela matka. Taky to dost připomíná Upíří Deníky. :D Ale jinak moc hezky napsaný. ^^ Nemůžu se dočkat druhé části. *-*

3 Yasuko-chán Yasuko-chán | Web | 12. července 2013 v 15:55 | Reagovat

Chudák:O
Těším se na další část:O

4 beepinka beepinka | Web | 12. července 2013 v 23:57 | Reagovat

Tj,EXO jsou dobří :3..jen se v nich nějak nevyznám...:D jménama je vůbec neznám xD

5 Coco Cherry Coco Cherry | Web | 13. července 2013 v 14:08 | Reagovat

tak smutny koniec :/ ale inak skvelo napisane ^^!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama